Komentář Pavla Douchy k plánovaným kontrolám ERÚ

  • Stav k 31. 12. 2016
  • Počet FVE v ČR: 28 324
  • Celkový výkon: 2 128,48 MWe
  • Výroba elektřiny: 2 244 194,8 MWh
  • Podíl OZE: 12,97 %

28.7.2017, 08:56

Jak jsme se dočetli v článku Jana Stuchlíka v deníku E15, Energetický regulační úřad (ERÚ) tvrdí, že dodej přebytků z malých elektráren je podnikatelskou aktivitou, že na takovéto podnikání musí mít vlastník elektrárny licenci a že podnikatele bez licence hodlá na základě energetického zákona (a možná i zákona o ochraně spotřebitele) postihnout.

odkaz na článek v deníku E15

První dvě z těchto tvrzení jsou nepravdivá, třetí pak vyloženě nesmyslné. Obojí se jako právník pokusím stručně vysvětlit.

1. Dodej přebytků z malých elektráren není podnikatelskou aktivitou

Zaprvé, energetický zákon i zákon o daních z příjmů počítají s tím, že běžný občan může provozovat malou elektrárnu a dodávat vyprodukované energie do rozvodné soustavy, aniž by na tuto činnost potřeboval licenci.

Energetický zákon stanoví, že elektřina se má spotřebovat v místě převážně, ale ne výhradně, tím pádem dodej přebytků předpokládá. V jeho důvodově zprávě dokonce stojí, že takovéto přebytky jsou tak malé, že nepotřebují administrativní dohled, jinak řečeno, že se obejdou bez licence ERÚ.

Zákon o daních z příjmů pak v jednom svém ustanovení říká, že příjmy z dodávek přebytků elektřiny nepředstavují příjmy z podnikání, ale tzv. ostatní příjmy, mezi které se rovněž počítají například příjmy z prodeje drobných zemědělských přebytků. Pokud tedy prodáváte přebytky z malé fotovoltaické elektrárny, vůbec nemusíte být podnikatel – stejně jako člověk, který má hejno slepic nebo krávu a prodává sousedům vajíčka nebo mléko.

2. Postup ERÚ je protiprávní, nesmyslný a zbytečný

Zadruhé, hlásá-li ERÚ opak a činí-li opatření, která jsou v rozporu s těmito ustanoveními, jedná protiprávně. Navíc jde proti obchodníkům s elektřinou, kteří od výrobců bez licence elektřinu běžně odkupují, proti distribučním společnostem, jež malé elektrárny bez potíží připojují, i proti všem dalším subjektům, které se na energetickém trhu pohybují.

Postupu ERÚ je mimoto zcela zbytečný, protože nemáme jediný důvod si myslet, že malé elektrárny někoho poškozují. Stávající model předpokládá, že za elektřinu, kterou do sítě dodávají malé elektrárny, nese veškerou odpovědnost obchodník, jenž tuto elektřinu kupuje. Obchodník si vyčíslí svoji odpovědnost v cenách elektřiny, které za přebytky platí, a tak není důvod malovýrobce jakkoli trestat.

3. ERÚ penalizuje zelenou energii a malovýrobce

Zatřetí, musíme si přiznat, že ERÚ se k obnovitelným zdrojům energie dlouhodobě nechová jako nezávislý regulátor, ale v řadě případů interpretuje zákon v jejich neprospěch.

Představitelé ERÚ dále vycházejí z přesvědčení, že jakákoli aktivita v energetice musí být pod kontrolou tohoto orgánu, což neodpovídá duchu energetického zákona.

Kde potom ERÚ bere argumenty pro penalizaci malovýrobců a stoupenců zelené energie? Analyzuje právní předpisy, které nespadají do jeho kompetence, například zákon o ochraně spotřebitele. Proti takovému jednání bychom se měli mít na pozoru.