Když už se konečně zdálo, že fotovoltaiku začíná veřejnost i stát brát jako naději do budoucna, přišel zvrat. Ministr financí Zbyněk Stanjura totiž přišel s nápadem, kde ušetřit: mělo by to být na provozní podpoře fotovoltaických elektráren z let 2006 až 2013. Stát přitom několikrát sliboval, že dřívější zásahy, které podporu už výrazně omezily, budou těmi posledními. Solární daň i zavedení principu vnitřního výnosového procenta tehdy podpořily i strany současné vládní koalice.
Zdálo by se, že slibný růst solárního sektoru takový krok nemůže nijak ohrozit. Jenže Česko se dokáže v přechodu na bezemisní zdroje elektřiny výrazněji posunout jen při vzniku dalších velkých pozemních solárních instalací. A neustálé zásahy do předem domluvených podmínek, byť se týkají starších, už fungujících projektů, podkopávají důvěru investorů ve stabilní podnikatelské prostředí. A na nekonzistentní přístup státu si mohou vzpomenout i při přípravě projektů nových.
Na výsledný konsolidační balíček si budeme muset ještě počkat. Ale takto třaskavá prohlášení vypouštěná z úst předních vládních činitelů mohou stabilitu solárního sektoru výrazně poškodit už teď.
Situaci podrobněji shrnul v článku na webu obnovitelně.cz Pavel Baroch.